Zimní stanování - Stolová 2012

V sobotu ráno jsem vyrazil vlakem směr Frenštát, kde jsem se potkal s klukama- s Jirkou a Tomem. Autem jsme dojeli k údolí Bystrého potoka (za odvoz ti Ivet děkujeme:-). A dál jsme vyrazili pěšky kolem Bystrého potoka. Už zde sněhu bylo dost. Prozatím se šlo dobře, cesta byla ušlapaná chodci a běžkaři. Co si myslí Tom o běžkařích, tady nebudu asi popisovat:-). Po zhruba půlhodince chůze, krásným údolím se dostáváme na rozcestí- cesta vpravo je značená- zelená a míří na Pustevny. Ta vlevo míří směrem na Velkou Stolovou (1049 m.n.m). V turistickém přístřešku u křivatky ještě provádíme poslední úpravy. Já celý hladový do sebe cpu tím, co zbylo ze snídaně. Je příjemně. Jemně sněží. Vyrážíme vlevo směrem na Stolovou. Cesta, kterou jdeme, je prošlápnutá pouze jedním chodcem. Tušíme hned od začátku, že sněžnice by se hodily. Jde se težce, boříme se. V prošlapávání se střídáme. Ti co byli vzdadu si vyhradili právo na to, že mohou pokřikovat na toho vepředu proč jde tak pomalu. Kolem je všude bílo, hromady sněhu. Cesto potkáváme pár běžkařů, míří na Pustevny. My jdeme dál, začíná hustě sněžit. Návleky jsou nepostradatelné. Vrcholky hor byly zahaleny tajemnou mlhou. Intezita sněžení je čím dál tím větší. Po zhruba dvou hodinách chůze usuzujeme, že je vhodný čas na založení základního tábora (a taky konečného). Klucí odhazují sníh a dělají tak místo pro stan. Já jsem nadšen stavbou záhrabu u paty mladého smrku. Jde vidět, že nás práce všechny baví. Jsem rozhodnut, že v záhrabu strávím noc. Střídavě sněží. Rozděláváme oheň- přesněji řečeno se o to snažíme. Zkouším i křesadlo. Oheň se mi podaří rozdělat, ale díky tomu, že veškeré dřevo je pokryto vrstvou ledu, oheň po chvíli zhasne. Na řadu přichází Tomův plynový vařič, po půlhodině boje s ním oheň rozděláváme. Klíčovou roli při rozdělávání ohně hraje smůla z okolních smrků. Máme oheň- nehřeje moc. Všechno teplo jakoby se spotřebovávalo k tomu, aby se oheň propapaloval postupně do hlubší a hlubší vrstvy sněhu. Je zima. Sněží. Jsme částečně mokří a částečně zahřátí od ohně. Stále do sebe něco ládujeme- sýr, tuňák, kuskus, zákusky a koláče (luxus musí být i tady :-) a cítíme, že každý kousek energie bude třeba). Vše řádně zapijíme výborným tatranským čajem. Samozřejmě jako medicínku proti všem nemocem. Nebelahoda. Jirka se odebírá do stanu, my s Tomem ještě k ohni pouštíme nějaké trempské písníčky k ohni. Pouze z důvodů zahřátí tancujeme (jinak v zásadě netancujeme, teda aspoň já, co ty Tome?). A přestože jsem byl rozhodnut přespat ve vybudovaném sněhovém hotelu, tak podlehám společenské atmosféře a odebírám se do stanu. Je sranda. Usnuli jsme ani nevíme jak. Noc byla příjemná. Spacáky nám skvěle posloužily. Zima nebyla, za to ráno bylo studené, ze spacáků se nechtělo. Ráno představoval další boj o každý kousek energie. Kdo zná lezení do promrzlých bot ví, o čem mluvím. Ranní čas jsme si krátili vytlačovacími zápasy v ringu, který tvořilo místo po stanu. Vydali jsme se dolů do údolí. Jsme spokojení, živí, nezmrzlí. Cestu zpět si různě zkracujeme. Sjíždím po zadku, je to rychlé a zábavné. Čekám zvuk, který by signalizoval trhající se kalhoty- nic. I kalhoty akci přežily. Dvojnásobná radost. Tak hory ahoj a zase příště. Díky Jirko a Tome za příjemný čas prožitý na horách.

Foto z akce: